Startupy a inovace frčí. A to doslova. Je to nejen aktuální téma, ale i oblast, která míří mílovými kroky dopředu a společnosti včetně zkušených letitých firem, startupů a mladých začínajících podniků se musí co nejrychleji adaptovat k neustále se měnícímu trhu. A své o tom ví i Jakub Hájek, nový ředitel Divize startupů a inovativních malých a středních podniků na CzechInvestu, který studoval na ČVUT v Praze a italské Politecnico di Torino v Turíně. Během své kariéry pracoval deset let v zahraničí, a to ve Velké Británii, Jihoafrické republice, Irsku a v Německu v oblasti protikorozní ochrany pro automobilový sektor.

S Jakubem jsme si sedli a povídali si o startupech, inovacích, aktuálních trendech a posledních dvou letech v CzechInvestu, které pro každého z nás nebyly úplně „standardní“. Co všechno se přes „noc“ pro Kubu změnilo? Jak vnímá naše české firmy v rámci mezinárodní konkurence? Udělejte si kávu a užijte si to jako my, když jsme s Kubou článek pro vás připravovali.

Kubo, covid doba se dotkla každého z nás. Zkus nám přiblížit, jak se pro tebe a tvůj tým sektorových specialistů na CzechInvestu změnila situace v době, kdy začal covid? Co bylo nejtěžší a co tě naopak nejvíc mile překvapilo?

Především je důležité říct, že vidět celou tu práci státní agendy zevnitř, přímo na ministerstvech, trochu mění úhel pohledu na celou událost. Já si uvědomuji, že teď zpětně se spousta věcí hodnotí negativně, ale ta situace vznikala zpočátku velice živelně, byla bezprecedentní a opravdu na to nikdo nebyl připraven. Mimo jiné také proto, že spousta aktivit, zejména s ohledem na průmysl, byla ovlivněna děním v jiných státech, aktivitami jiných vlád, asociací, samospráv atp. Najednou dokonce nebylo ani zřejmé, jak přistupovat k hranicím jednotlivých států, pravidla přestávala přes noc platit a dodavatelské řetězce se bortily jako domečky z karet. V ten první okamžik jsme využili naši cross-sektorovou znalost průmyslového prostředí a rychle zprostředkovávali kontakty na místní dodavatele. Některá odvětví ze dne na den přestala mít – naštěstí dočasně – odbyt a firmy nabízely své výrobní kapacity, jen netušily, kde vzít materiál. Na trhu byl ohromný nedostatek roušek a respirátorů, přitom výrobní kapacity by byly. Následně se ukázaly problémy byrokratického charakteru, které v běžné „mírové“ době nejsou tolik viditelné, jako třeba délka certifikačního procesu. V tom všem jsme se snažili českým firmám maximálně pomoci, zejména s orientací, pomocí správných kontaktů atp. Bylo to velice náročné období, ale bylo zároveň tím, které odhalovalo charakter jednotlivých lidí. Pamatuji si, že jsme museli přejít na homeoffice, ale ve skutečnosti to znamenalo nekonečnou pracovní dobu – obzvlášť v prvních měsících se množství aktivit přesouvalo na večerní hodiny. To si prosím nestěžuji, protože vím, že v soukromé sféře tomu bylo zrovna tak – alespoň v té šťastnější většině, která mohla pracovat. Online cally byly ostatně většinou právě s firmami z oblasti zdravotnictví, případně výrobců polotovarů pro zdravotnické prostředky, nanomateriálů atp. Zpětně si říkám, že je někdy nutná krize pro zařazení druhé rychlosti a zvýšení produktivity. Doufám, že to s námi i po covidu nějakou dobu zůstane. Jsem tedy se zkušeností zevnitř trochu shovívavější k hodnocení, minimálně v těch oblastech, u kterých jsem měl možnost osobně být. Nejtěžší asi bylo vnímat tu mimořádně negativní náladu od veřejnosti ale i některých politiků, kteří bez znalosti tématu dokázali štěpit společnost. Ale s ohledem na své kontakty v zahraničí vím, že s tímto jsme byli naprosto stejně konfrontovaní jako například Němci nebo Britové.

Když tu spolu sedíme, tak mluvíš o tom, že všechny sektory jsou dnes provázané. Umělá inteligence jde ruku v ruce s kreativním průmyslem nebo IT sektorem, smart cities je propojena s ekotech a nanotechnologiemi nebo zdravotnictví je spojeno s wellbeingem, robotikou a life sciences současně. Jak to celé vnímáš ty?

Jako neuvěřitelnou příležitost. Sektorové specializace na CzechInvestu stejně jako podpora startupů mají tu ohromnou výhodu, že jsou nestranná a všeobjímající, alespoň v oblasti průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Máme tedy neuvěřitelnou možnost dát firmám, které jsou ve svém oboru špičkové, příležitost propojit se s jinými špičkovými firmami, které by jinak nikdy nepotkaly. Myslím tím třeba spojení umělé inteligence a vývoje nových léčiv – to jsou akademicky velmi vzdálené sektory a firmy si kolem sebe vytvářejí na konferencích, veletrzích nebo společných projektech vlastní ekosystémy, které se ale málokdy mají šanci protnout. Nemůžeme si dělat iluze – my v CzechInvestu nemáme ty hluboké znalosti z daného oboru. Ale můžeme vidět spojení tam, kde předtím vidět není a přistrčit tak k sobě dva subjekty, které mohou vytvořit něco, co si zatím neumíme představit. Věřím v evoluci, ale čas od času doufám v revoluci. Proto jsme také opustili tradiční dělení průmyslu na sektory typu automotive, strojírenství nebo zdravotnictví, protože vnímáme tu vzájemnou provázanost a statisticky je nesmyslné ty společnosti řadit slepě podle toho, že obrábějí kov nebo že výsledkem je zdravotnický prostředek. Navíc tu máme celou řadu nových cross-sektorových oborů, zmínil jsem umělou inteligenci, která se promítá do mobility, healthcare, letectví nebo obrany, ale také do smart-cities, chytrých domů a vlastně do každého aspektu života. Máme pokročilé materiály, které jsou použitelné napříč průmyslovými sektory, roste a vyvíjí se nám bateriový průmysl, jehož výstupy také používají prvky každého sektoru. Proto jsme trochu změnili pohled a v souladu s evropskou strategií zavedli tzv. technologické domény – cross-sektorová zaměření, kde například v mobilitě je kromě automotive zaměření právě na baterie a jiné alternativní pohony, ale třeba také mobilita jako služba, sdílená mobilita – tady se právě bude velmi intenzivně využívat umělá inteligence, o což se vlastně už dnes pokouší některé startupy, které máme v rámci našich programů. Je to taková malá teorie všeho.

Co teď nejvíce trápí firmy podle tvých hlasů ze strany klientů? Jsou to finance? Uzavřené hranice? Nedostatek pracovních sil?

Covid samozřejmě změnil mapu průmyslu. Zatímco některá odvětví jsou opravdu v troskách, zejména ta spojená se službami a turismem, jiná, jako třeba poskytování online služeb, různé agregace eshopů, zásilkové služby apod. zaznamenaly neskutečný boom. Pokud řeknu, že obecně firmy netrápí finance, možná se tím některých firem dotknu, ale opravdu když s nimi mluvíme, jsou to pořád totožné požadavky: nedostatek kvalifikované pracovní síly, nejistota v oblasti práva a státní ekonomiky, přehnaná byrokracie v případě žádosti o cokoliv. Stojím na straně státní správy a tak k tomu mohu snad jen říct, že se snažíme maximálně tyto požadavky přenášet na správná místa a snad se nám to často i daří. V tomto musím vyzdvihnout síť našich regionálních kanceláří a jejich doslova mravenčí práci, kde opravdu věřím, že máme pravděpodobně nejucelenější obraz pozitivních referencí, ale také překážek pro jednotlivé firmy. Osobně vnímám v oblasti průmyslu s vysokou přidanou hodnotou jako jednu z překážek certifikační procesy a podmínky uvolňování výrobků na jednotný trh – pro malé a střední podniky jsou to často velice náročné úkony, které vyžadují kvalitní přípravu a proškolené zaměstnance, které si ale v počátcích nemohou dovolit. Je to něco, na co bychom se v rámci CzechInvestu také rádi zaměřili.

Tvým novým úkolem je řídit na CzechInvestu celou divizi zaměřenou na startupy a inovativní MSP. Co pro tebe bude výzva?

Nastupuji po Markétě Přenosilové, která je se startupovou scénou spojena v ČR jako málokdo, je s ní v CzechInvestu spojena i značka Startup Europe Ambassador. Na druhé straně dokázala vytvořit velice kvalitní tým lidí v rámci CzechInvestu i mimo něj, se kterým bych rád pracoval na dalších aktivitách zejména v propojování na inovativní průmysl v ČR a v zahraničí. V Česku máme neuvěřitelné množství firem špičkové úrovně, které jsou příliš skromné na to, aby to křičely do světa. Tyto firmy ve spojení s mladým kreativním startupem s výborným nápadem mohou opravdu vytvořit výstupy světového formátu. Ostatně to už také dělají. Výzvou tedy bude, aby co nejvíce takových spojení zůstalo s českým vedením, pod českým subjektem, bohatlo a spolu s nimi tak bohatlo i Česko.

Máš více jak 10 let zkušeností ze zahraničních studií a zaměstnání. Jak vnímáš české firmy v rámci mezinárodní konkurence? Co jim jde a co nejde?

Jsme zvyklí improvizovat, to je naše ohromná výhoda. A jsme zvyklí improvizovat, a to je naše Achillova pata. Zní to jako protimluv, ale je to přesně tak – do určitě velikosti obchodů, růstu, je improvizace neuvěřitelně mocný nástroj, jak být rychlejší, pružnější a tedy úspěšnější. Ale od určité úrovně partnerství je to také známka nevyrovnanosti, nejistoty, neurčitosti. V očích zahraničních partnerů máme velmi dobrou reputaci v kvalitě a teď nemluvím o zemích bývalého východního bloku, ale celosvětově. Ostatně proto je naším největším investičním partnerem Německo – takový celosvětový etalon kvality. Velice často jsem se ale v zahraničí setkal se zástupci špičkové české firmy, s generálními řediteli, kteří i do angličtiny potřebovali překladatele. Je to ohromný handicap a já věřím, že nová generace top managementu si to uvědomuje.

Běžíme do finále a máme pro tebe poslední otázku. Kde se vidíš za 5 let?

Myslím, že pětiletky skončily už před 30 lety, ale chápu otázku 😉 . Rád bych se viděl v sebevědomé zemi, která je otevřená novým nápadům, podporující kreativní řešení a která napomáhá jejich zavádění do praxe v souladu s udržitelností, soběstačností, ale také s ohledem na sociální aspekty. A pokud se na takovém výsledku budu moci byť minimálně podílet, budu nadmíru spokojený.

Moc děkujeme Kubo, ať se daří!