V dnešním světě, kde padělaná léčiva ohrožují zdraví a bezpečnost lidí, přichází český startup Lightly s revolučním řešením. Představte si, že vyšetřovatelé na místě činu najdou na zemi bílý prášek a během chvíle musí zjistit, zda je to kokain, kus omítky nebo jen neškodný materiál. V tuto chvíli přichází jejich zařízení Catcher, založené na technologii „UV-Otisk prstu“, které umožňuje rychlou a přesnou detekci padělaných léků přímo na místě, a navíc dokáže prolinkovat jednotlivé případy/výsledky mezi sebou a najít tak totožné vzorce. Tento inovativní přístup nejenže zvyšuje efektivitu boje proti padělkům, ale také přináší naději na bezpečnější svět. Catcher je přenosný, takže jeho operativní řešení se dá využít na moři, v džungli, na ulici nebo kdekoli v terénu. Výsledky se přenášejí pomocí vlastní wifi do bezpečného cloudu, který dokáže pojmout velké množství dat a porovnávat výsledky navzájem.

Za tímto úspěchem stojí Monika Štěpánová, spoluzakladatelka Lightly, která společně se spoluzakladatelem – Lukášem Nejdlem (vědcem, inovátorem a autorem patentované metody „UV-Otisk prstu“) – celou myšlenku dále buduje. Cesta je to ještě dlouhá, ale už teď na ní není sama. Důkazem jsou jejich kooperace s alma mater Mendelovou univerzitou v Brně, Policejním prezidiem ČR nebo i mezinárodními bezpečnostními složkami. Věděli jste, že logo startupu Lightly Technologies, který je součástí také programu Technologická inkubace agentury CzechInvest, zářilo na Times Square?

Právě do New Yorku byla Monika pozvána v rámci navazujícího rozvoje celoevropského programu EIT Jumpstarter, ve kterém z celkem 620 zapojených projektů získala 2. místo v kategorii zdraví na grand finále v Athénách.

 

1) Moniko, popíšete nám, na čem aktuálně pracujete?

Co se týká Lightly, tak zde se aktuálně nejvíce soustředíme na získání prvních revenues, uvedení produktu na trh, na nalezení investora (finanční prostředky by významně urychlily proces komercializace) a navázání spolupráce se strategickým partnerem, jako jsou například laboratoře či farmaceutické firmy, které by tak mohly rozšířit svoji oblast působení.

Mimo Lightly ještě studuji doktorát na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU) na Ústavu Chemie a Biochemie (ÚCB) a nebudu tajit, že to je pro mě opravdu velmi těžké. Mám vystudovanou Provozně ekonomickou fakultu (taktéž na MENDELU) a nyní jsem přeskočila na Biologickou chemii. Je to obrovská změna, do které jsem se odhodlala díky biotechnologickým startupům (před Lightly jsem působila už v jednom, ze kterého jsem se rozhodla vystoupit a spoluzaložit Lightly). Když jsem poprvé uviděla, jaké úžasné technologie vznikají na univerzitě, byla jsem opravdu překvapená a vůbec jsem nechápala proč o tom nikdo neví. Pokud použiji trochu dramatičtější slova, pak takto vzplála má vášeň pro transfer technologií. No a pokud chci pomáhat transferovat technologie, pak je třeba, abych rozuměla oběma světům – vědě a businessu. Tím se dostávám k tomu proč ta obrovská oborová změna. Ve své dizertační práci mám za cíl provázat tyto světy a ukázat, co úžasného můžeme společnými silami dokázat. Moc si vážím veškeré podpory mých kolegyň/kolegů na ÚCB a jejich trpělivosti, protože jsem si vědoma, že mi chybí vědecká základna, kterou se snažím dohánět. Velmi k nim vzhlížím a já na oplátku můžu přinést více businessového myšlení a pomoci transferovat jejich technologie do reálně světa, kde mohou pomáhat a nezůstanou tak jen „v šuplíku“. Jsem přesvědčena, že diverzita je motorem inovací.

Co se týká transferu technologií, tak jsem moc ráda, že můžu být součástí týmu na MENDELU, který má cíl podpořit podnikavost u studentů, transferovat technologie a vytvořit inspirující prostředí pro inovace.

Nic z výše zmíněného by nebylo možné bez Lukáše Nejdla a Vojty Adama, se kterými jsem se do celého popsané dobrodružství pustila. J

 

2) Jaký byl vás největší “aha” moment?

Jejej, těch bylo a ještě bude. Jako největší se mi teď asi vybaví to, když jsem si uvědomila jak odlišné světy věda a business jsou a jak těžké bude nalezení společné řeči. Uvědomila jsem si, že sice mluvíme všichni česky, ale stejně si nerozumíme. Vědu a business bych přirovnala například k Česku a Číně – úplně odlišný jazyk, a navíc úplně jiná kultura (přirovnáním chci poukázat pouze na odlišnosti, nic jiného J). Až takhle jiné tyto dva světy jsou a až takhle si neumí povídat… . Velmi zásadní rozdíl je například vnímání času – ve startupu už včera bylo pozdě, ve vědě často slýchám „když to bude za 2 roky, tak to bude super“ nebo „možná to bude zítra a možná za 5 let, vědě nemůžeme dávat deadliny“. No a zkuste takto odpovědět investorovi na otázku za jak dlouho uvedeme produkt na trh.

Ještě jeden velký „aha“ moment nastal, když jsem si uvědomila, že podnikání je opravdu stále velmi mužský svět a být ženou přináší spoustu dodatečných překážek (pokud k tomu navíc přidáme nižší věk, pak se nám počet překážek ještě navýší). Musela jsem vystřízlivět ze své naivity, ale jsem moc ráda, že vzniká spoustu programů a zvyšuje se počet ženských vzorů, které si kladou za cíl překážky snižovat a já moc doufám, že se situace bude stále zlepšovat. Chtěla bych tímto i vlastně poděkovat všem, kteří tyto programy vytváří a jsem vděčná za to, že se můžu seznamovat s neuvěřitelně inspirujícími ženami a navzájem se podporovat a být tu jedna pro druhou. Je krásné vidět co může vzniknout, když spolu ženy nesoupeří, ale naopak spojí síly. Ale to jsem se teď nechala unést.

 

3) Kdybyste mohla vrátit čas a dát si jednu radu na začátku vaší podnikatelské cesty, co by to bylo?

Fail fast. Nebát se neúspěchu, ale z každého si vzít ponaučení a stávat se tak silnější a zkušenější verzí sebe sama. Můj kamarád a také podnikatel Vojta Nosek mi už před nějakou dobou řekl: Je lepší se rychle rozhodnout a udělat první, druhou, třetí chybu a na počtvrté to vyjde, než jen čekat, nerozhodnout se a nikdy se vlastně nikam neposunout. Chybovat třikrát stále může být rychlejší a naučnější cesta než dlouho rozmýšlet nad dalším krokem. Já s ním musím naprosto souhlasit. Samozřejmě bych si ráda poradila zpětně ve všem, co jsem udělala špatně, aby k tomu nedošlo a ušetřilo by to spoustu času a trápení. Ale to by nebyla úplně udržitelná rada. Poradila bych si v minulých chybách, ale nijak by mi to nepomohlo v těch, co ještě přijdou. Proto „fail fast“ je rada do začátku podnikání, která bude nápomocná, dokud se jí budu řídit a dokud se z chyb budu učit. JPokud bych mohla ještě jednu radu, pak by to bylo nezapomínat na zdraví, jak fyzické, tak psychické. Je nesmírně důležité zůstat zdravá, protože čím silnější, zkušenější, odolnější budu, tím silnější firmu budu moci vybudovat (je to prostě přímá úměra). Pokud se nepostarám o své zdraví, pak nezbude energie ani prostor pro firmu ani cokoliv jiného. Jako CEO/zakladatel je člověk tváří vlastního startupu a to, co formuje nás, to formuje i naše firmy. Reprezentujeme, jak startup bude vypadat a jaké bude mít hodnoty.

 

4) Sama se netajíte tím, že cesta je to ještě dlouhá a jste vděčná vaším spoluzakladatelům za jejich trpělivost a pomoc hlavně při vašem navazujícím studiu s biotechnologickým zaměřením. Chtěla jste to už někdy vzdát?

Někdy si říkám, že cesta, kterou jsem se vydala, byla to nejlepší rozhodnutí v mém životě a jiné dny mám pocit, že to bylo to nejhorší rozhodnutí a ptám se sama sebe, co jsem to vlastně udělala. 😀 V těch těžkých chvílích se vracím k původní myšlence, k vizi a k misi a připomínám si proč jsem do toho vůbec šla. Pro mě je důležité stále vidět ten hlubší smysl proč to dělám a proč mi to za to stojí. Vést firmu je velmi lonely place a mně velmi pomáhá se obklopovat dalšími foundery, kteří prožívají velmi podobné situace a navzájem se tak můžete podržet a podpořit nebo prostě jen vyslechnout. Mít podporující tým je velmi zásadní, protože budovat start-up s globálním smýšlením není sprint ani one woman/man show, je to maraton a je to týmová práce. K Vaší otázce, zda jsem to už někdy chtěla vzdát? Měla jsem už myšlenky, zda je toto opravdu ta cesta, kterou chci jít, ale já jsem 16 let závodně plavala a do toho jsem snílek, takže se jen tak nevzdávám a vím, že velké věci si vyžadují spoustu práce a spoustu těžkých chvil. Je tedy pro mě zásadní mít k jasným cílům a vizi také vnější (rodina, kamarádi, founders, komunita, …)  i vnitřní podporu (tým).

 

6) Jste součástí programu Technologická inkubace, kde se zabýváte vývojem principu metody tzv. „UV-Otisk prstu“, díky které dokážete vytvořit chemický „otisk prstu“ neboli „podpis“ kapaliny. V čem vám nejvíc program pomohl?

Pro deeptech startup je velmi důležité si zajistit finanční zdroje, jelikož náklady na vývoj jsou veliké, a ještě navíc v případě vývoje jak hardwaru, tak softwaru (což je náš případ). Získat podporu, jako je Technologická inkubace (TI) je pro nás velmi důležité a této podpory si opravdu vážíme. Můžeme si tak dovolit zaplatit za služby nezbytné pro vývoj prototypu, jednorázových cartridgí a softwaru napojeného na námi vytvářenou (postupně) celosvětovou databázi. Co nám chybí je například možnost financování vlastního týmu, což bohužel většina grantů neumožňuje (v tom nás ale zase podpořil program Prototypuj a Ověřuj od JIC a také programy od EIT, kterých jsme součástí).

Granty jsou pro startup jako jsme my stěžejní, jelikož do počátečních fází se jen tak investor nerozhodne vstoupit, protože je startup silně rizikový. Bohužel se ale u Technologické inkubace setkáváme s opravdu velkým množstvím administrativy a musím přiznat, že je to tak na to, najmout člověka, který by se staral jen o administrativní práci spojenou s tímto grantem. Což mě osobně moc mrzí, protože to odvádí velký kus pozornosti od business developmentu, hledání investorů, vývoje zařízení a tak dál… Máme ale skvělou inkubační manažerku, která je nám velkou oporou a díky grantu se můžeme posunout ve vývoji o velký kus vpřed a stávat se neodolatelnými jak pro zákazníky, tak pro investory. Řekla bych, že vždy je to něco za něco a přidaná hodnota tak jistě převládá nad překážkami.

Mimo finanční podporu TI bych chtěla vyzdvihnout i networkingové příležitosti, díky kterým se můžeme dostat k velmi relevantním osobám. Určitě bych chtěla poděkovat za skvělou akci Tech Happy Hours, kterou spolupořádal právě CzechInvest se Startup Kitchen a měla jsem možnost se účastnit panelové diskuze. Akce se opravdu povedla a navazování kontaktů bych ve startupu rozhodně nepodceňovala.

 

7) Váš produkt má celosvětový dosah. V čem vidíte vaši největší konkurenční výhodu?

Největší výhoda spočívá v balíčku našeho řešení, který obsahuje: přenosné zařízení Catcher, jednorázové cartridge Fenty a software napojený na celosvětovou databázi. Díky Fenty cartridgím jsme schopni standardizovat přípravu vzorku v terénu, kterou zvládne každý. To umožňuje díky Catcherovi a jeho metodě „UV-Otisku prstu“ identifikovat chemický „otisk prstu“ vzorku, hledat totožné vzorce a nacházet shody. Poslední krok je přehledné zobrazení výsledků, které se automaticky odešlou do naší databáze skrze software. Je to tedy takový osobní detektiv.

Jinými slovy: jsme jediní, kdo dokáže přímo na místě nejen identifikovat o jakou látku se jedná, ale také prolinkovat jednotlivé případy mezi sebou a trackovat odkud vzorek pochází. Navíc, čím více se bude naše zařízení používat, tím více dat bude v naší databází a tím větší přidanou hodnotu budeme přinášet. Dochází tak k „network efektu“ a AI řešení, které rovněž implementujeme, bude schopno dodat přesnější a detailnější výsledky.

Aktuálně se nejvíce soustředíme na analýzu padělaných léčiv, ale registrujeme také zájem v oblasti pančování vína a odhalování geografické specifity. Aby výhod nebylo málo, naše řešení může najít uplatnění ve spoustě dalších oblastech, jako je právě víno, kvalita vody a další.

Co určitě nechci opomenout zmínit je spolupráce s Policejním prezidiem České republiky, která začala ještě vůbec před založením Lightly. Velké díky patří Vladimíru Táborskému, Janu Drápalovi, Martinovi Ferusovi a dalším, jejichž podpora a spolupráce si velmi vážíme.

 

8) A poslední otázka: Jaké je vaše životní motto?

Toto je pro mě celkem těžká otázka… Mám velmi ráda symboliku a svoje symboly mám vždy kolem sebe. Každý symbol mi připomíná něco jiného a společně tak tvoří celek hodnot/smýšlení/cílů, kterých se držím a za kterými si jdu. Velmi důležité je myslet pozitivně. Snažím se život brát jako hru – jakmile překonám level, dostanu odměnu a následuje level ještě těžší než ten předchozí. Po jeho zdolání však čeká i větší odměna. A takto pořád dál. V těžkých situacích si tento mindset připomínám – čím dřív tento level zvládnu, tím dřív přijde odměna, možná i nějaký bonusový level plný odměn a bez žádné překážky. Taky bych řekla, že platí, že se v daném levelu budeme babrat tak dlouho, dokud ho nezdoláme. Prostě to přirovnání k počítačové hře mi přijde geniální – a to není z mé hlavy, takže si za něj nemůžu vzít kredit. J

Jedno motto, které jsem vždy slýchávala od mé maminky a napsala jsem si ho i do školní ročenky k mé fotce, zní: „Není čas ztrácet čas.“ Tak nějak se mnou toto motto životem jde a asi bych řekla, že už se mnou i zůstane.

 

source: Monika Štěpánová